Vážení příznivci plzeňského volejbalu,

v novém “volejbalovém seriálu” bychom vám rádi poskytli rozhovory našich bývalých hráček, které aktuálně nastupují v české extralize žen. Každý týden se objeví rozhovor s jednou volejbalistkou, která si zavzpomíná na své volejbalové začátky či zážitky z Plzně a popíše svůj současný život profesionálky. 

Jako první představujeme univerzálku brněnských Šelem Michaelu Beránkovou.


Michaela Beránková (21 let, univerzálka)

VK Šelmy Brno

 

Michaela přišla studovat na Sportovní gymnázium a hrát za Plzeň ze Sokolova. Byla vždy velice pracovitá a cílevědomá hráčka. Mezi její přednosti patřila neustálá nespokojenost se svým výkonem a snaha o zlepšení.

 

Míše jsme položili pár následujících otázek:

 

1) V jakém klubu teď hraješ a jak jsi zde spokojená?

Již druhou sezónu působím v extraligovém týmu žen VK Šelmy Brno. V klubu jsem spokojená. Jsem ráda, že jsem dostala příležitost se učit od hráček, které mají spoustu zkušeností jak z české extraligy, tak i ze zahraničních soutěží a to si myslím, že je pro mladé hráčky velmi přínosné.

 

2) Jde zvládnout při extralize žen i studium vysoké školy?

Studuji radiologického asistenta na Masarykově univerzitě v Brně. Studium je samozřejmě při trénincích a zápasech náročné, ale zvládnout to jde. A hlavně když máte nějaký cíl a správnou motivaci, tak jde podle mě všechno.

 

3) Vzpomeneš si, ještě jaký byl nejlepší zážitek, který jsi zažila s volejbalem v Plzni?

Zážitku z Plzně mám spoustu. Pro mě to byl spíš domov než jen škola a tréninky. Jako tým jsme sice nikdy nikde nebyly nejvyšší a ani nejlepší útočnice, ale vždy jsme vynikaly skvělým týmovým výkonem. Když jsem byla ve druhém ročníku, tak jsme se dostaly až do finále proti Olympu Praha, bohužel jsme nevyhrály titul, ale byl to neskutečný zážitek. Opravdu skvělé taky bylo, když jsme poslední rok v juniorkách jely do Brna na Final six, kde jsme sice nezískaly medaili, ale porazily jsme právě favorizovaný tým Olympu a tím se umístily na 4. místě před nimi, takže odplaty za nezískaný titul jsme se dočkaly. 

 

4) Jaké máš další cíle?

Mé cíle byly vždy ty nejvyšší. Ráda bych i nadále působila v nejvyšší české soutěži a doufám, že získám se svým týmem medaili. Samozřejmě bych chtěla vyzkoušet i zahraniční volejbal, ale na to je si myslím ještě velký kus práce přede mnou.

 

5) Co bys vzkázala mladým volejbalistkám, které se v současné době rozhodují, zda jít studovat na Sportovní gymnázium a hrát za Plzeň?

Mladým hráčkám bych chtěla vzkázat, že pokud chtějí dál růst, volejbalově i lidsky, tak Sportovní gymnázium i volejbalový klub v Plzni je správné místo. Hodně jsem se naučila a sportovci jsou obecně fajn lidi. Pokud se rozhodnete studovat a dělat nějaký sport naplno, bude to náročné. Výsledky nemusí být viditelné hned, může to trvat klidně i rok nebo dva. Je důležité být trpělivý a pracovat na sobě. Pak to stojí za to.

 

6) Kdy jsi začala přemýšlet o extralize žen?

Já jsem vždy měla ráda volejbal, rodiče jsou volejbalisti, sice jen amatérští, ale já jsem nikdy neuměla dělat věci jen napůl a asi i proto u mě první myšlenka na extraligu žen přišla velmi brzy, už na základní škole když jsem hrála za Sokolov, ale to byl spíš opravdu jen sen. O tom, že by to mohla být realita, jsem začala uvažovat až později v Plzni asi ve druhém ročníku.

 

7) Co pro tebe bylo motivací v průběhu studia na gymnáziu v každodenním tréninkovém procesu?

Když máte ten sport rádi, tak není těžké se motivovat. Pro mě byla motivace to, že je o víkendu zápas, chci hrát dobře a chci vyhrát. Ale někdy taky může být trénink i jen "relaxační" část dne, když toho máte třeba hodně ve škole a potřebujete chvilku trochu nemyslet. :-)

Míšo, děkujeme za rozhovor a přejeme ti splnění všech tvých snů.

Autor: Petra Pavlíková